Jirko, jak byste z vaše pohledu zhodnotil uplynulou část probíhající ročníku?
Co se týče Letky, za kterou jsem tuto sezonu odehrál celkem sedmnáct zápasů, tak převládá zklamání. Cílem bylo vyhnout se bojům o udržení, což se nám bohužel nepovedlo. Je to zapříčiněno mimo jiné tím, že jsme předváděli výkony jako na houpačce. Dokázali jsme třeba odehrát velmi kvalitní klání proti těžkému protivníkovi, ale poté se nám na něj v tom dalším vůbec nepodařilo navázat. Když přejdu k Mohelnici, tak také zde panovala očekávání o trochu vyšší. Po základní části jsme skončili na čtvrtém místě, které ve výsledku špatně nevypadá. Kdybychom ale lacině neztráceli body s papírově slabšími soupeři, mohl pohled na tabulku vypadat daleko lépe. Zajíci se však budou počítat až po honu, v našem případě jím bude play-up, do kterého jsme naštěstí postup vybojovali.

Sezonu jste začal v kádru Letky, poté jste měsíc hostoval v Mohelnici. Po jeho uplynutí následoval návrat do štěpánkovického celku, avšak nyní opět hájíte barvy svého mateřského klubu. Jak a proč se všechny tyto transfery udály?
Z důvodu ukončení studia v Ostravě jsem se přestěhoval do rodné Mohelnice a přemýšlel jsem, co s působením v Letce, jelikož z Mohelnice je to na její tréninky a zápasy poměrně daleko. Navzdory tomu jsem ligový ročník zahájil v Letce, odkud jsem pak odešel na předem domluvené měsíční hostování do Mohelnice, ve které navíc působím už třetí sezonu jako trenér. Velkou roli samozřejmě hrálo, že v ní všechny kluky dobře znám a chtěl jsem si s nimi zahrát. Po návratu zpět do Letky jsem se s trenérem domluvil, že jim pomůžu, jak jen nejdéle to bude možné. Ze zmíněných důvodů jsem ale preferoval přesun do Mohelnice, který nakonec tedy proběhl až těsně před koncem koncem přestupního období. Jedná se ovšem také o hostování, které vyprší v termínu začátku baráže 1. ligy mužů. Jestli se tedy klukům podaří uspět v play-down, což věřím, že ano, tak v baráži bych jim mohl opět pomoct druhou nejvyšší soutěž zachránit. V první řadě se teď ale soustředím na divizní play-up s Mohelnicí, ve kterém bych měl i v případě postupu do jeho dalších kol stihnout téměř všechna případná utkání. 

S čím do play-up Divize jdete? Bude cílem postup?
Je to tak. Určitě chceme postoupit, ale nečeká nás samozřejmě vůbec nic jednoduchého. Budeme bojovat o každý míček a každý centimetr na hřišti a uvidíme, na co to bude stačit. Jedním z mých cílů také je, abychom si mohli vždy po odehraném utkání říct, že jsme do toho dali maximum a mezi mantinely nechali všechno. Pokud bude tohle platit, tak budu spokojený.

V prvním kole narazíte na Vysoké Mýto. Co od soupeře a samotné série očekáváte? 
Abych řekl pravdu, doufali jsme, že se zrovna Vysokému Mýtu vyhneme. Má totiž mladý tým se spoustou velmi šikovných hráčů, podpořené také o skvělé fanoušky. Očekávám tedy atraktivní sérii, na kterou se moc těším a věřím, že dorazí co nejvíce diváků. 

Jak už bylo zmíněno, tak v Mohelnici nepůsobíte jen jako hráč, ale již třetí sezonu vedete tým jako kouč. Jak pozici hrajícího trenéra zvládáte a co všechno to obnáší?
Před třemi lety, když Mohelnice hledala trenéra, vzešel od několika kluků nápad, že bych se jím mohl stát právě já. V tu dobu už jsem ale byl hráčem Letky a zpočátku se mi to zdálo nereálné. Nakonec jsem to ale na nějakou dobu a zkusil a musím říct, že mě to začala velmi bavit a naplňovat. Když jsem teď před sezonou věděl, že se sem budu nejspíš vracet jako hráč, měl jsem trochu obavy a říkal jsem si, že to sám nezvládnu. Pomáhá mi proto tedy jeden ze služebně starších hráčů, za což jsem vděčný. Občas je to samozřejmě trochu náročné, ale zvládnout se to dá. V klubu navíc působím také ve vedení, takže mimo hraní a trénování ještě řeším i některé jiné záležitosti. Nutno říct, že všechny tyto věci by bez takové lásky, jakou ke klubu mám, dělat nešly. Všude, kde jsem působil, jsem vždy odvedl maximum, ale Mohelnice je prostě má srdcová záležitost. 

Jaké bylo být v jednu chvíli prvoligovým hráčem a trenérem v Divizi? Jak jste obě tyto role zvládal kombinovat?
Časově to bylo opravdu velmi náročné, ale dá se říct, že jsem si to užíval. Florbal pro mě v životě znamená hodně a stále mě velmi baví, což je podle mě nejdůležitější. Před sezonou jsem si vždy dával dohromady termíny, kdy hraji zápasy já a kdy naopak budu trénovat. Jako kouč jsem se snažil toho stihnout co nejvíce, i když mi všechny zápasy samozřejmě nevyšly, hlavně tedy ty venkovní a musel je za mě odtrénovat někdo jiný. Na většině tréninků a zápasů jsem však přítomný byl. 

Dokonce dvakrát se vám tuto sezonu povedlo v jednom střetnutí Divize rovnou sedmkrát skórovat. Proti ostravskému MVILu jste navíc k sedmi trefám přidal ještě čtyři asistence, což ve výsledku znamenalo, že jste se podílel na všech brankách vašeho mužstva v utkání. Jak se vám tento neskutečný počin podařil? 
To byl ten typ zápasu, ve kterém se vám vydaří snad úplně všechno. Paradoxně jsem ale ještě do poslední chvíle nevěděl, zda do něho vůbec nastoupím, poněvadž jsem laboroval s menším zraněním. Nakonec jsem pod prášky do utkání naskočil a povedlo se mi úplně všechno, na co jsem sáhl. Když jsem byl na nějakých devíti bodech, tak už to kluci hráli opravdu jen na mě, za což jim patří velký dík. 

Jak byste sebe jako plejera čtenářům představil? Co patří mezi vaše silné a naopak slabé stránky?
To je velmi těžká otázka. Mezi ty silné bych asi zařadil herní myšlení a fyzickou kondici, z níž se snažím hodně těžit. Naopak velké mezery mám v obranné činnosti. Myslím si, že v tomto směru mi dost pomohlo angažmá v Letce, kdy jsem si na nějakou chvíli právě pozici beka vyzkoušel, ale stále je na čem pracovat.

Jaké máte ambice do budoucna? Co byste chtěl ve florbale ještě dokázat?
Ačkoliv se necítím nijak zvlášť staře, tak když se podívám na některé soupisky ostatních týmů, tak patřím už k těm starším kouskům. Abych byl upřímný, tak se v této chvíli soustředím na aktuální sezonu a své dva cíle, jimiž jsou postup s Mohelnicí do Národní ligy a udržení Letky v 1. lize mužů. Pokud by se oba tyto cíle podařilo splnit, tak budu nesmírně šťastný. Udělám pro to maximum a po konci sezony se uvidí, sám se nechám překvapit, co mě bude čekat.