Vítězkami 1. ligy dorostenek se stal po roce znovu Chodov, který tak i díky úspěchu v juniorkách dosáhl na zlatý dívčí double. Součástí týmu byla i gólmanka s příhodným jménem Eliška Držíková, která odchytala většinu sezony včetně finálového utkání. Jak na něj vzpomíná?
V aktuálně skončené sezoně jste s Chodovem obhájili mistrovský titul 1. ligy dorostenek. Jaký je to pocit být opět vítězem?
Pro mě je to nepopsatelný pocit. Ještě před pár lety jsem ani pořádně nevěděla, že existuje něco jako MČR dorostenek a teď máme už dva tituly z této soutěže. Letošního vítězství si obzvlášť vážím, protože jsem většinu sezony včetně MČR odchytala sama.
Přály jste si se ve finále opět střetnout s FBS Olomouc nebo jste chtěly vyzvat někoho jiného?
Myslím si, že jsme do finále chtěly Olomouc, vzhledem k tomu, že jsme hrály proti Olomouci i finále juniorek, kterého se většina z týmu dorostenek zúčastnila, a tak jsme věděly, co nás čeká. Na finále juniorek jsme se poctivě připravovaly, dělaly jsme různá cvičení, abychom si zvykly na hru a styl Olomouce, což se přeneslo i do našeho finále dorostenek.
Jaký moment ve finále podle vás rozhodl o tom, kdo se stane dorosteneckým mistrem?
Myslím si, že to byl náš úvodní gól na 1:0, jelikož se zápas hrál až do druhé minuty třetí třetiny bez gólu. Zápas byl z obou stran hodně opatrný, ale zároveň se oba týmy snažily využít každé šance. Druhým gólem jsme pak získaly větší jistotu, ale ani po jeho vstřelení samozřejmě ještě nebylo dobojováno.
Třicet minut jste držela nulu. Jak náročné pro vás obecně bylo chytat rozhodující a nejdůležitější utkání sezony?
Bylo to náročné utkání, nejen fyzicky, ale i psychicky, a to i kvůli zápasovým podmínkám. Na hale bylo teplo a naneštěstí začalo na naši polovinu herní plochy po výměně stran i svítit slunce, což pro mě bylo velmi nepříjemné. Jsem ale ráda, že jsem tenhle zápas mohla odchytat a že jsme ho dotáhly do vítězného konce. Utkání mělo všechno, co by finále dorostenecké ligy mít mělo. V těchto zápasech nesmíme nikdy polevit a už vůbec ne s Olomoucí, protože každou naši chybu dokáže potrestat.
Stmelil vás druhý titul v řadě uvnitř týmu? Jaké máte mezi sebou vztahy?
Ze začátku jsme si nebyly až tak blízké, ale postupně jsme se naučily fungovat společně jako jeden celek. Myslím si, že nás nejvíc stmelila právě touha obhájit titul. Jelikož jsem ale příští sezonu už juniorka, tak tuhle skvělou partu holek, které mají srdce na správném místě, budu muset bohužel opustit.
Jak celkově hodnotíte skončenou sezonu?
Hodnotím jí velmi kladně, přece jenom máme titul! Ušly jsme velký kus cesty, daly jsme dohromady tým, který byl schopný čelit všem překážkám a prát se do poslední chvíle. Díky trenérské péči mě nepostihlo žádné zranění, a tak jsem mohla odchytat celou sezonu. Budu na ni navždy s vděčností vzpomínat jako na dívčí "chodovský double" s titulem v dorostenkách i juniorkách, za které jsem měla také šanci odchytat pár zápasů. Chtěla bych poděkovat všem holkám, realizačnímu týmu a mým rodičům, kteří mě podpořili při každém mém kroku.
Nyní vás čeká letní příprava. Jak bude probíhat?
Letní přípravu budeme mít pod velením našeho kondičního trenéra. Čeká nás běhání a posilovna. Do haly se pak dostaneme v druhé fázi přípravy. Ještě předtím jsme si odskočily na turnaj do Kalmaru, kam jsme se moc těšily, protože jsme si mohly zahrát proti zahraničním týmům a také jsme dokázaly uspět.
Jaké máte týmové a osobní cíle do následující sezony?
Chceme dál budovat naší silnou mentalitu a z našich vítězství se učit, neusnout na vavřínech a navázat na naše letošní úspěchy. Osobní cíle do příštího ročníku určitě mám, ale v současné chvíli si je chci nechat pro sebe.
