Nicol, máte za sebou svou první sezonu v roli rozhodčí. Jak byste minulý soutěžní ročník 2022/23 zhodnotila? 
Hodnotím ho určitě velice kladně. Ze začátku jsem moc nevěděla, co mám od pískání očekávat. Hned, jak jsem si to vyzkoušela, tak mě ale začalo opravdu hodně bavit. Především, když jsem se během sezony propracovala postupně přes nižší kategorie přípravky a elévů k těm vyšším, které se hrají již ve standardním počtu pěti hráčů v poli a kde už samotné zápasy neřídíte sama, ale v páru. Právě v tomto jsem se našla a moc mě role rozhodčí naplňuje. 

Patříte ještě rovněž mezi aktivní hráčky, vídat vás můžeme v dresu pražské Sparty. Jak se vám daří kombinovat hraní florbalu s jeho pískáním a studiem?
Jsem hodně aktivní typ člověka, takže mě baví mít všeho, co nejvíce to jde. Studuji obor diplomacie na Škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha, takže školy je samozřejmě hodně, do toho se ještě kromě hraní a pískání florbalu věnuji též trénování dětí. Zvládat všechny tyto aktivity dohromady je dost složité, ale zatím vše zvládám a rozhodně si na nic nestěžuji. 

Jak jste se k pískání vlastně dostala?
Musím říct, že dříve by mě nikdy nenapadlo, že se jednou stanu florbalovou rozhodčí. Pískat jsem začala z oddílové povinnosti, každý klub totiž musí vyškolit určitý počet nových rozhodčích, kteří pak musí také odřídit určitou sumu utkání, aby danou povinnost splnili. Chtěla jsem nabrat nové zkušenosti a vyzkoušet něco nového, tudíž jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Po několika úspěšně absolvovaných turnajích mě pískání opravdu chytlo a už se toho nemůžu zbavit. 

Dokázala byste vybrat jednu věc, která vás na řízení zápasů z pozice arbitra baví ze všeho nejvíc?
Úplně nejvíc mě baví, že mohu být součástí zápasu a zajišťovat, aby probíhal podle pravidel tak, jak má. 

,,Od té doby, co sama pískám, jsem na rozhodčí začala nahlížet úplně jinak. Při hře jim mnohem více rozumím a dokážu lépe pochopit a přijmout jejich verdikty. Jako arbitr na florbal nahlédnete zase z dalšího úhlu pohledu a budete disponovat velkou znalostí pravidel, která se hodí vždy. Nevyhnete se ani komunikaci a práci s lidmi, což jsou do života velmi cenné zkušenosti."
Nicol Jakešová, rozhodčí mládežnických soutěží

Co si myslíte, že je na práci sudího naopak nejtěžší?
Stát si za svým rozhodnutím. Během hry dochází k mnoha sporným nebo nejasným situacím, které musíte rychle a co nejsprávněji vyhodnotit. Častokrát kvůli tomu dojde k argumentaci mezi rozhodčím a aktéry utkání, což je ale naprosto přirozené. Jedním z vašich úkolů je všem objasnit váš úhel pohledu či názor na danou situaci a ustát někdy i negativní emoce, což je podle mě ze všeho nejtěžší. 

Máte nějaký vytyčený sen nebo cíl, kterého byste jako rozhodčí chtěla dosáhnout?
Chtěla bych se hlavně neustále posouvat dopředu a uvidím, na co, to do budoucna bude stačit. Bylo by ovšem úžasné zapískat si někdy třeba Extraligu žen, kde se hraje ve vysokém tempu. To by byl pro mě splněný sen a jistě obrovský zážitek. 

Využíváte při pískání i zkušeností, které nabíráte jako hráčka a naopak? 
To, že zároveň hraji, beru stoprocentně i jako benefit pro svou rozhodcovskou kariéru. Snažím se, co nejvíce okoukávat, jak se rozhodčí chovají, vystupují, či jak komunikují. Ať už je to v zápasech, kterých se sama účastním, nebo na které se například dívám v televizi. Pomáhalo mi to především při mých začátcích, kdy jsem čerpala také z toho, co jsem si zapamatovala jako hráčka. 

Dalo by se něco z práce rozhodčího přenést i do normálního života?
Rozhodně ano. Je důležité si uvědomit, že spoustu věcí je dobré vyřešit v klidu a bez emocí. Ne vždy se ale s někým shodnete, což je naprosto normální. Musíte se s tím naučit pracovat a některé věci si tolik nebrat k srdci a spíše je vytěsnit. 

Naučilo vás pískání něco úplně nového?
Naučilo mě vnímat víc věcí naráz a lépe se orientovat v prostoru. Během utkání se nesoustředíte jen na sebe, ale včetně samotné hry vnímáte i svého kolegu nebo ostatní lidi kolem, kteří často nechávají volný průchod svým emocím. 

Proč byste doporučila, aby si nejen mladí florbalisté a florbalistky také zkusili vzít píšťalku do ruky?
Od té doby, co sama pískám, jsem na rozhodčí začala nahlížet úplně jinak. Při hře jim mnohem více rozumím a dokážu lépe pochopit a přijmout jejich verdikty. Jako arbitr na florbal nahlédnete zase z dalšího úhlu pohledu a budete disponovat velkou znalostí pravidel, která se hodí vždy. Nevyhnete se ani komunikaci a práci s lidmi, což jsou do života velmi cenné zkušenosti.

Vzpomněla byste si na svůj úplně první odpískaný duel? Jak náročné je poprvé písknout do píšťalky?
Pamatuji si, že jsem před svým prvním zápasem byla trošku ve stresu a říkala jsem si, co si o mně budou ostatní myslet. Musím ale říct, že když vyšlo najevo, že pískám svůj premiérový duel, potažmo turnaj, tak mi všichni moc pomáhali. Ať už se jednalo o pořadatele, rodiče nebo trenéry, za což jsem byla strašně moc vděčná a velmi jsem si to užila.  

Jak trávíte váš volný čas, když zrovna nejste mezi mantinely? Zbude vám ještě nějaké volno na další koníčky?
Není jich moc, ale nějaká volná chvilka se vždycky najde. Jsem velká milovnice hudby, takže sama skládám a k tomu ještě hraji na klavír i na kytaru. Dále se věnuji seberozvoji a nově jsem se stala ambasadorkou projektu KudyKampus, který studentům rozšiřuje obzory a pomáhá ve vzdělávání.