Na pozadí výkonu českých florbalistek najdeme také další významné účastníky světového šampionátu v Singapuru, kteří mají na svém výrobním štítku vyraženou informaci „vyrobeno v Česku”. Řeč je samozřejmě o rozhodčích.
Českou republiku reprezentují hned dva páry. Barbora Beranová s Lucií Hejnovou a Tomáš Kostinek s Martinem Reicheltem. Právě druhá zmiňovaná dvojice rozhoduje již na čtvrtém šampionátu v řadě. Klání Singapuru s Německem navíc bylo pro ostřílené sudí již 100. na mezinárodním poli.
Zaznamenali jste speciální milník. Odpískali jste své 100. mezinárodní utkání. Co to pro vás znamená?
TK: Znamená to, že už jsme toho odpískali docela hodně (smích). A za poměrně krátkou dobu. První mezinárodní utkání jsme společně rozhodovali v roce 2015, od té doby je to poměrně rychlá jízda. Celkem to čítá zhruba dvacet zápasů za rok. Každopádně stý zápas byl pro nás speciálním momentem a moc jsme si ho užili. Byl to navíc hodně dobrý zápas a hrálo se před slušnou návštěvou. Zkrátka moment, který si budeme pamatovat celkem dlouho.
MR: Strašně to letí. Člověk si u toho také vzpomene, kolik mu vlastně je (úsměv). Sto utkání společně je hodně.
Já vím, že tady v Singapuru je to složitější, ale byli jste to třeba nějak oslavovat?
MR: Nebyla šance. Program je tak napjatý, že jsme si maximálně plácli a přiťukli si láhví vody, kterou jsme měli v šatně. Víc jsme toho nestihli. Možná po turnaji (úsměv).
TK: Dostali jsme květiny, kterými jsme obdarovali slečnu u stolku a druhou kytičku jsme dali slečně, která se tady o nás stará a zajišťuje celkově organizaci.
Slavíte velký milník, a to netradičně deset tisíc kilometrů od domova…
MR: Stovka je něco speciálního a i ta samotná lokace je speciální. Myslím si, že to k sobě skvěle pasuje.
TK: Můžeme být rádi, že to vyšlo na mistrovství světa. Být to přátelský turnaj, tak bychom si ten moment asi neužili tak speciálně, jako zrovna tady.
Každopádně se nemohu nezeptat na tradiční otázku. Který nebo které z těch sta zápasů vám nejvíc utkvěly v paměti?
MR: První finále mistrovství světa. Jednoznačně Bratislava 2017. To bylo neuvěřitelné a ještě teď, když si na to vzpomenu, tak mám husí kůži.
TK: Já mám speciálně v hlavě pořád jeden zápas, a to čtvrtfinále Slovensko – Finsko právě v Bratislavě. Víceméně ale každý play-off zápas a speciálně utkání, kdy hraje tým pořádající země. Ty jsou vždycky něčím speciální, už jen díky vysoké návštěvě.
Jak funguje servis pro vás rozhodčí tady na MS v Singapuru?
TK: Paráda. Mistrovství světa je vždycky čtrnáct dní, během nichž se cítíme opravdu jako profíci. Máme skvělé podmínky a můžeme se soustředit jen na zápasy a na náš výkon. Velmi si toho vážíme, když dostaneme možnost být na vrcholné akci. Funguje to bezvadně i zde v Singapuru. Máme výborný hotel. Bydlíme prakticky v centru. Všude to máme kousek a třeba na halu jezdíme jednu zastávku metrem, takže cesta z hotelu do šatny nám zabere zhruba patnáct minut. Referee management je výborný.
MR: Je tu o nás báječně postaráno. Absolutně si nemáme na cokoliv stěžovat.
Co jako rozhodčí děláte mimo zápasy na MS? Máte zažitou nějakou rutinu? Chodíte se dívat na zápasy týmů, které budete pískat a podobně?
MR: Určitě se snažíme koukat na zápasy, protože nikdy nevíte, jaký tým budete další den pískat. Snažíme se také odpočívat a regenerovat. Když je na to čas, tak se v rámci volna vyrazíme podívat i do města jako turisté. Hlavně je však důležitá regenerace.
TK: Trávíme čas i s kolegy z rozhodcovského týmu, což je skvělá parta lidí. Jak zmiňoval Martin, tak když nám to program umožní, tak něco vymyslíme a jdeme do města. Většinou je to ale celkem improvizace. Záleží na nominaci, kterou se dozvíme večer před tím konkrétním dnem. Až poté vymýšlíme náplň volného času. Zápasy jdou však tak rychle za sebou, že opravdu nejdůležitější je ta regenerace.
Na závěr už jen jeden dotaz. Načali jste druhou stovku mezinárodních bitev, tak na jaké číslo byste rádi dosáhli?
TK: Zajímavá otázka… hlavně asi to, co dovolí zdraví a život. Asi tak bych to shrnul.
MR: Já to nechávám koňovi. Ani by mne tehdy nenapadlo, že spolu zvládneme tu stovku. Nikdy jsem to takhle nebral, jdeme od zápasu k zápasu a doufáme, že to číslo ještě naroste.
