Kájo, kde byste hledala hlavní příčiny dnešního nezdaru?
Těžko říct. Myslím si, že jsme se tolik netlačily do šancí. A když už jsme si nějakou vytvořily, tak jsme ji povětšinou neproměnily. Navíc jsme udělaly mnoho laciných chyb, které Vítkovice dokázaly chladnokrevně potrestat.

V utkání se vám podařilo střelecky prosadit. Jaké bylo skórovat před tolika diváky a v takové úžasné atmosféře, která dnes v O2 areně panovala?
Byl to opravdu neuvěřitelný pocit, ale bohužel to na vítězství nestačilo. Nemůžu tedy být spokojená, ale strašně moc si vážím příležitosti tu vůbec být.

Pociťovala jste během samotného utkání nějakou nervozitu? Přeci jen hala bouřila, byli jsme dokonce svědky diváckého rekordu.
Určitě ano a rozhodně jsem nebyla jediná. Není se ale čemu divit, pro hodně z nás včetně mě se jednalo o první superfinále v kariéře.

Ještě nedávno jste laborovala se zraněním. Bylo pro vás zadostiučiněním si nyní v O2 areně zahrát?
Jak říkáte. Strašně moc bych tímto chtěla poděkovat všem, kteří mi se sem pomohli dostat. Bez nich bych tu vůbec dnes nemohla stát a jen oni vědí, co jsem pro to musela obětovat. Byla to velká dřina, ale vyplatila se.

Pojďme se poohlédnout za celou uplynulou sezonou. Jak byste ji zhodnotila?

Chvílemi to bylo jak na horské dráze. Někdy jsme dokázaly předvést opravdu skvělý výkon, jindy nám zase zápas vůbec nevyšel. Za zmínku stojí hlavně semifinálová série proti Tatranu, ve které jsme se dokázaly sebrat a otočit nepříznivý stav 3:2 na zápasy. Myslím si, že potencionál do budoucna máme obrovský, jen občas musíme víc chtít.