Kořeny florbalu

1950 - 1969

Tento stále mladý sport má své kořeny téměř po celém světě, hry podobné tomu, co dnes známe jako florbal, se hrály v řadě zemí. Nejzazší kořeny florbalu byly nalezeny v roce 1958, myšlenka sálové hry s umělohmotnými hokejkami se zrodila v prostředí plastikářského průmyslu v Lakeville, předměstí Minneapolis v USA. Tehdy pravděpodobně výrobce s názvem Manufacture Shaper Co. představil hole a další materiál pod názvem Cosom. Tzv. Cosom Hockey se během jedné dekády rychle rozrostl jak v USA, tak v Kanadě, a vznikly i první soutěže pro děti a mládež.

Také míček je původem ze Spojených států amerických, vyvinul se z tréninkového míčku pro baseballové nadhazovače, jehož podoba se v průběhu let pro florbal změnila jen v lehkém zmenšení průměru. Původ děrovaného míčku sahá až do roku 1953, kdy na svět přišla modifikace baseballu zvaná Wiffle ball, jejímž středobodem je lehký plastový míček s asymetrickým podlouhlým děrováním, jež má nadhazovačům pomoci k zakřivení dráhy letu míčku.

Po několika letech se první náčiní značky Cosom objevilo v herní akci i v Evropě, konkrétně v roce 1968 ve švédském Göteborgu. O jejich dovoz se postaral Carl-Åke Ahlqvist, jehož bratr hokejky objevil v nizozemských hračkářstvích, kam se bez větší pozornosti z USA distribuovaly. Ahlqvist rozdal hokejky skupince dětí v göteborgském centru mládeže a spustil vlnu nadšení. S narůstající popularitou se dovoz hokejek zpoza oceánu ukázal být ekonomicky neudržitelný a tak nakonec sám Ahlqvist založil továrnu na jejich výrobu. V roce 1972, v Mölndalu, pár kilometrů na jih od Göteborgu, vznikla značka Unihoc.

Zrod florbalu

1970 - 1979

Převážně na univerzitách mezi studenty vznikla řada verzí nové hry, které se hrály jak s míčkem, tak i s plastikovým pukem. Jejich popularita postupně prorostla i do škol a klubů mládeže, kde se zformovala i řada prvních názvů, např. plastic bandy, softbandy nebo floorbandy. Jedno měly společné: odkazovaly na bandy, tedy sport, jehož prvopočátky se datují až na začátek 19. století, jeho mezinárodní federace byla založena v 50. letech 20. století, a v současnosti ho lze považovat za kombinaci ledního a pozemního hokeje.

V polovině 70. let obliba hry ve Švédsku dosáhla té míry, že vznikly první snahy o sjednocení všech alternativ do jednoho sportu, který by byl založen na již známém vybavení Cosom a obsahoval prvky ledního hokeje a basketbalu. To vedlo k postupné transformaci a praktickému vzniku toho, co dnes známe jako florbal. Můžeme tak bez pochyb říci, že náš sport - florbal - jak ho hrajeme dnes, byl vynalezen ve Švédsku právě v 70. letech 20. století. Švédové nový sport pojmenovali innebandy, tedy sálové bandy, kvůli nápadné podobnosti tehdejších florbalek s klasickými bandy hokejkami.

Dodnes je pozoruhodné jak rychle se florbal ve Švédsku etabloval. Jedním z vysvětlení je švédská tradice v dobře organizované aktivní společnosti, jako jsou sportovní kluby, anebo systém městských klubů mládeže, které potřebovaly nabídnout něco nového. To zpřístupnilo florbal masám a také vytvořilo možnosti pro jeho rozvoj. Na stejných principech vyrostl i v ostatních zemích, které dnes ve florbalu patří mezi zavedené.

Ve Švýcarsku se florbal původně hrál na menším hřišti se třemi hráči v poli a brankářem s holí střežícím velkou branku. Švýcaři jej nazývali unihockey, což odráželo fakt, že v začátcích byl tento sport, podobně jako ve Švédsku, provozován v řadě různých formátů. Název unihockey pod Alpami i přes sjednocení sportu setrval dodnes a převzali si jej později například v Polsku (unihokej).

Podobně se v té době začalo i ve Finsku, kde se florbal pod názvem sähly hrál ve třech proti třem na malém hřišti, oproti Švýcarsku ale na malé branky a týmy byly smíšené. Sähly se mohlo hrát na různých površích, hřištích jakékoliv velikosti a s různým počtem hráčů, nejznámější formou se nakonec stala street verze. Oficiální název ve Finsku zní salibandy, tedy v podstatě finský překlad švédského innebandy.

Dekáda vyvrcholila založením prvního čistě florbalového klubu na světě ve švédské Sale, městě 65 km západně od Uppsaly. Christer Gustavsson se svými přáteli, kteří přišli s myšlenkou tzv. elit innebandy, tedy hry na větším házenkářském hřišti o rozměru 40 x 20 metrů s brankáři, založili 21. září 1979 Sala IBK. Tento klub prakticky funguje dodnes jako Sala Silverstaden IBK, jenž vznikl fúzí dvou sousedních klubů v roce 1999.

Organizovaný sport

1980 - 1989

Christer Gustavsson po odehrání prvního národního turnaje ve Västerås v říjnu 1980, který před TV kamerami vyhrál tým JiTe z jihošvédského Åstorpu, vnímal potřebu založení střešní organizace, na jaře 1980 tak vznikla Švédská florbalová společnost, která ale nebyla národní organizací v pravém slova smyslu. Nezávisle na něm další florbalový pionýr András Czitrom, který v roce 1965 emigroval z Maďarska do Švédska a s florbalem se setkal v 70. letech jako volnočasový pedagog, vnímal stejnou potřebu a po krátkém hledání se spojil s Gustavssonem. V městském hotelu v Sale, 7. listopadu 1981, tak společně založili Svenska Innebandyförbundet (Švédskou florbalovou unii), první národní florbalovou organizaci na světě. Hned následující rok pak začala historie soutěže, kterou dnes známe jako Svenska Superligan.

Další florbalová organizace překvapivě nevznikla v Evropě, Takanobu Jošino v roce 1983 založil Japonskou florbalovou asociaci a stal se jednou z ikon našeho sportu, která nikdy nechyběla u významných florbalových akcí. Japonsko se paradoxně stalo členem IFF až v roce 1994 jako jedenácté v pořadí. Druhou historickou anomálií, kterou rok 1983 přinesl, byl vznik nejvyšší švýcarské soutěže NLA (Nationalliga A), i když na založení národní organizace se čekalo ještě další dva roky. Byť součástí oficiálních tabulek, byla NLA do roku 1988 soutěží v tzv. klein feldu, tedy malém trojkovém florbalu, který byl pro Švýcarsko kvůli nedostatku velkých hal typický.

Roku 1984 se poprvé k florbalu dostali Češi. Prozatím jen letmo. Studenti pražské Vysoké školy ekonomické díky nadstandardním vztahům s helsinskou univerzitou KY vyrazili na výměnný pobyt do Finska, kde studenti hostitelské univerzity představili sähly patnáctičlenné skupině z Československa. O pár měsíců později Finové při návštěvě Prahy sehráli se svými protějšky vůbec první zápas na našem území ve staré budově VŠE, v tělocvičně o rozměrech 25 x 10 m. Sadu 12 florbalek zde viditelně nadšeným Čechům zanechali jako dar. První česká florbalová parta vydržela hrát do konce následujícího akademického roku, polovina florbalek se postupem času polámala a část členů, již absolventů, zamířila do práce či vojenské služby. Jedním z nich byl Michal Bauer, jenž pak v roce 1991 založil chodovský florbalový klub a dodnes se podílí na řízení Českého florbalu.

Tou dobou, tedy v roce 1985, byly založeny národní organizace ve Švýcarsku (20. dubna 1985) a Finsku (23. září 1985), na světě tak už nebyla jediná národní organizace a mohla být odstartována mezinárodní spolupráce. András Czitrom (Švédsko), Pekka Mukkala (Finsko) a Christophe Soutter (Švýcarsko) založili 12. dubna 1986 ve švédské Huskvarně International Floorball Federation (Mezinárodní florbalovou federaci) a prvním prezidentem byl zvolen András Czitrom. Právě on je autorem názvu floorball (florbal) a dlouhodobě usiloval o jeho plošné užívání. Řada národních organizací však dodnes preferuje původní názvy ve svých jazycích. Dvanáctý dubnový den je od roku 2016 slaven jako Mezinárodní den florbalu.

Ještě před založením mezinárodní organizace se stihla odehrát první dvě oficiální mezistátní utkání. Ve dnech 28. - 29. října 1985 sehrálo Švédsko dvojutkání s Finskem, zvítězilo 13:1 a 5:1. Než se do mezinárodního poměřování dostala čtvrtá země (Norsko v únoru 1992), stihlo Švédsko, Finsko a Švýcarsko odehrát dohromady 27 utkání.

Dalšími zeměmi, do nichž koncem 80. let stihl organizovaný florbal proniknout, byli sousedé původního tria. Nejprve se ze Švýcarska rozšířil do úzce spjatého Lichtenštejnska, ze Švédska pak putoval do Dánska. András Czitrom po pádu socialistického režimu ještě v roce 1989 založil národní organizaci ve svém rodném Maďarsku.

Florbal darovaný do Česka

1990 - 1993

Právě pád železné opony umožnil florbalu se po letech opět dostat do Československa. Skupina již zmíněných florbalistů okolo Michala Bauera a Petra Chaloupky znovu vytáhla finské florbalky z poloviny 80. let, ale výrazný impuls nyní přišel ze Švédska. Bengt Holmquist, ředitel pobočky pražské cestovní kanceláře Excalibur Tours v Göteborgu, přivezl na jaře 1991 do Prahy sadu florbalek a česká parta si v hale Tatranu Střešovice zahrála proti týmu švédských učitelů. Pro nový sport se nadchnul Martin Vaculík, čerstvý absolvent VŠE, který však tou dobou ještě neznal finský příběh svých předchůdců z pražské ekonomky.

Na podzim téhož roku byl pozván do Trelleborgu na oslavy 10. výročí založení Švédské florbalové unie, která při té příležitosti uspořádala i mezinárodní florbalový seminář. Jako dárek od firmy Unihoc obdržel stovku florbalek, s níž se vrátil do Československa. Díky jejich distribuci v rámci škol se nakonec dostal i k Michalu Bauerovi. Ve Střešovicích a na Chodově na konci roku 1991 vznikly první dva české florbalové kluby a odehrály se první turnaje.

Martin Vaculík dál neotálel,  hned v lednu inicioval vznik národní organizace. Administrativou nepolíbení florbalisté potřebovali učinit první krok, a tak Vaculík s pomocí známých a přátel nakonec našel tým tří hokejbalových funkcionářů, kteří svůj svaz založili o dva roky dříve - Ladislav Kopec, Milan Syblík a Tomáš Březina. Nabídku zahrnout florbal pod křídla hokejbalového svazu florbalisté odmítli a nadále trvali na založení samostatné organizace. Díky úsilí zmíněné čtveřice lidí byla 14. ledna 1992 založena Česká floorballová unie, která počeštěný název, používaný až do roku 2015, získala o rok později. Martin Vaculík se stal prvním prezidentem.

První turnaje lákaly nové a nové hráče, povědomí i samotné vybavení se začalo dostávat mimo Prahu. Osudovou roli pro florbal na Moravě a ve Slezsku sehrál Marcel Pudich, tehdejší spolupracovník Michala Bauera, který v roce 1992 odvezl do Ostravy, odkud pocházel, první sadu florbalek a spoluzaložil 1. SC Ostrava, dnešní Vítkovice. Další klíčovou aktivitu vyvinuli Martin Vaculík (Excalibur Tours) s Michalem Bauerem a Vítem Pečinkou (VDG), kteří alokovali část finančních a personálních prostředků svých firem do rozvoje florbalu.

Tatran Střešovice se mezitím rozjel na turnaje po Evropě. Nejdříve si v německé Kostnici vyzkoušel unihockey na malém hřišti, ale záhy učinil historické rozhodnutí - vyrazil na Hungarian Open do Budapešti. Zde se Češi poprvé setkali s florbalovými mantinely, které turnaji zapůjčoval jim důvěrně známý Bengt Holmquist. Skeptický k vývoji florbalu v Maďarsku sadu mantinelů na konci turnaje nečekaně daroval českému týmu, který si je autobusem za velkých celních peripetií odvezl do Prahy. Byl tak položen základní kámen pro organizaci Czech Open, jenž v roce 1993 rozjeli bratři Vaculíkovi a legendární turnaj se nezastavil dodnes.

Počátkem roku 1992 se do Československa dostal florbal i ze Švýcarska. Petr Sýkora, který v roce 1968 emigroval s rodiči do země Helvétského kříže, tou dobou pobýval v Jaroměři a chodíval na tréninky s futsalisty TJ Sokol Jaroměř, které vedl Jaroslav Marks. Sýkora sám ve Švýcarsku trénoval unihockey v týmu UHC Unicorns Mettmensteten a přijal nabídku letního soustředění v tomto východočeském městě. Stejně jako předtím Finové v roce 1984 a Švédové v roce 1991, zde zanechali sadu florbalek jako dar i švýcarští florbalisté a navrch jaroměřský tým pozvali na turnaj pod Alpami. Futsalisté se zanedlouho proměnili ve florbalisty, Jaroslav Marks se v roce 1994 stal historicky prvním trenérem české florbalové reprezentace.

Valné shromáždění v roce 1992 znamenalo první střídání v čele IFF, otce zakladatele Andráse Czitroma vystřídal dosavadní viceprezident, Fin Pekka Mukkala.

Po rozpadu Československa se Česká florbalová unie stala členem Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV) i Mezinárodní florbalové federace (IFF). Během několika dalších let se florbal rozšířil do všech dalších koutů Česka, velká florbalová centra vznikla kromě Prahy a Ostravy také v Liberci a v Brně, na podzim se odehrála kvalifikace pro 1. ročník 1. ligy mužů. V Lotyšsku se začala hrát nejvyšší soutěž mužů.

Rozjezd českých i mezinárodních soutěží

1994 - 1995

Ze šestnáctičlenné kvalifikace postoupila desítka týmů do 1. ročníku 1. ligy mužů hraného turnajovým způsobem. První buly nejvyšší české soutěže proběhlo 29. ledna 1994 v 9:00 hod. v hale TJ Tatran Střešovice v utkání pořádající Forzy Tatran Střešovice proti VDG Mentos (dnešní Chodov). Tatran nakonec zvítězil jak v prvním duelu (9:1, přičemž první gól celé soutěže paradoxně vstřelil Chodov), tak získal i první mistrovský titul.

V polovině 90. let 20. století již počet zemí dosáhl počtu, který umožňoval mezinárodní měření. Finské hlavní město Helsinky tak hostilo v květnu 1994 historicky první mezinárodní šampionát - mistrovství Evropy mužů s osmi týmy, mezi kterými nechyběli ani Češi. Svěřenci Jaroslava Markse pár měsíců před mistrovstvím stihli soustředění a tři přípravná utkání se Švýcarskem a Německem. Na ME nakonec po výhře nad Maďarskem skončili 3. ve skupině a v souboji o 5. místo podlehli Rusku 5:6 po nájezdech. Výsledkem bylo 6. místo. Martin Vaculík v roce 1994 usedl do výkonného výboru IFF, kde působil následujících 12 let.

Byť muži byli o krůček napřed, florbal jako sport rovných příležitostí dlouho nelenil ani se zapojením žen. Sezona 1994/1995 tak vedle mužské zahrnovala i ženskou 1. ligu, historicky první mistryně byly také ze střešovického Tatranu.

Na mezinárodním poli proběhlo v květnu 1995 paralelně s mužským i první a zároveň poslední mistrovství Evropy žen na němž české týmy braly 5., resp. 6. místo. Tohoto evropského šampionátu se zúčastnily i výpravy z Japonska, byl tak nevyhnutelný vznik mistrovství světa v dosud dodržovaném rytmu, tedy mužů v sudých letech mužů a žen v lichých letech.

■ ­■ ■

Zdroje: archivy International Floorball Federation, Svensk Innebandy, Český florbal; texty autorů: Micael Fasth, Michael Borg, Pavel Křiklan, Vilém Svoboda