Jediným celkem, který dosud v Divizi neprohrál, je Atlas Blansko. Jeho velkým tahnounem je Lukáš Kučera, který už má na kontě neuvěřitelných 87 bodů, čímž daleko převyšuje protivníky napříč všemi skupinami nejnižší celostátní soutěže. Sám ale ví, že jeho celek čeká ještě velký kus práce, aby splnil cíl v podobě postupu.
Vedete divizní skupinu, ztratili jste pouze bod. Jak hodnotíte tuto část sezony?
Nebude žádné překvapení, když to budu hodnotit jen pozitivně. S tímto očekáváním jste do sezony šli. Od jejího začátku chceme postoupit do Národní ligy. Jsme rádi, že jsme zatím ztratili jen jeden bod v Jihlavě a že se nám takhle daří.
Na kontě máte 87 bodů, byl jste u poloviny branek vašeho týmu. Jak vás těší váš individuální výkon?
Je to super, určitě jsem nečekal, že budu mít tolik bodů. V lajně, ve které hraji, se cítím na hřišti úplně parádně a s klukama nám to klape. Z toho pak vychází i to, kolik mám bodů.
173 vstřelených branek. To je skoro až neskutečné číslo. Čím to, že se vám tak daří?
Co se týče ofenzivy, tak na Divizi máme nadstandardní útok. Pro tým to je určitě super. Není to ale tak velké překvapení. U nás je spíš problém defenzivní stránka. My těch deset gólů na zápas dáme, ale máme na kontě poměrně velké číslo obdržených branek.
Zmiňoval jste postup do Národní ligy. Co bude důležité ve zbytku sezony, aby se vám povedlo ten cíl splnit?
Klíč k postupu do Národní ligy je poměrně složitý, takže musíme hlavně načasovat naší formu a nejít do play-up s úzkým kádrem. Ideální bude když se nikdo nezraní. Bude to úplně jiná soutěž, protože se potkáme s týmy, s jimiž jsme za celou sezonu nehráli. Hlavně se to bude odrážet od defenzivy, kterou musíme vypilovat. Myslím si, že v ofenzivě moc mezer nemáme a ty góly prostě dáme.
Byl jste u postupu Atlasu z regionální ligy. Jak byste popsal ten koloběh posledních let, kdy jste začal v Blansku hrát a byl jste u postupu z nižší soutěže až na vrchol Divize a k národně-ligovým ambicím?
Už jsou to téměř tři roky, co jsme do Divize postupovali. Mužskou soutěž jsem tehdy hrál první rok a bylo to podobné. Také jsme podle mne prohráli maximálně jeden zápas. Poté to přerušil covid a naštěstí jsme měli dost bodů na to, abychom do Divize postoupili. V první sezoně jsme měli dobře našlápnuto, vyhráli jsme pět úvodních duelů, ale poté vše znovu zastavil koronavirus. Minulou sezonu jsem šel hrát do Brna, takže jsem s klukama byl jen krátce a to jim uteklo play-up jen o pár bodů. Pro mě je to teď první (snad) úplná divizní sezona s Blanskem. Věřím, že se to povede a postup dotáhneme. Máme k tomu dobře nakročeno.
Nakousl jste uplynulou sezonu, kdy jste si zahrál v Hattricku a okusil superligu. Jak moc vám dala ta zkušenost z nejvyšší soutěže a hlavně play-down, kde jste se možná trochu překvapivě stal jedním z produktivních lídrů?
Pro mě byla minulá sezona hodně těžká. Hned na jejím začátku jsem si zpřetrhal vazy v kotníku a tři čtyři měsíce jsem skoro nic nedělal. Pak jsem se asi měsíc rozehrával v Blansku a potom jsem, jak jste sám řekl, pro někoho nečekaně naskočil do play-down. Zkušeností mi to dalo hodně moc. Superliga je úplně jiný sport, ať už jde o rychlost nebo kvalitu hráčů, kteří hrají proti vám. Bohužel jsme se v superlize neudrželi a i proto jsem šel zpět do Blanska. Vrátilo se sem víc kluků. Sešli jsme se tady a chceme postoupit do Národní ligy.
V seniorských soutěžích jste ještě nehrál play-off, takže i proto pro vás asi byl boj o superligovou záchranu velkou zkušeností…
To se ještě ukáže, ale to jarní play-down mi dalo strašně moc z toho pohledu, že jsem si zahrál zápasy, v nichž „o něco šlo”, muselo se hrát na krev. Navíc jsem tam hrál s řadou zkušených hráčů a to pro mne byla také velká škola. Díky tomu mohu předat klukům tady v Blansku to, co mi dali oni.
Máte na svém kontě aktuálně 55 vstřelených branek. Sedí vám více pozice střelce?
Je mi to asi jedno, jestli střílím nebo nahrávám. Když jsem v Blansku začínal, hrál jsem se spoluhráčem Vojtěchem Fedrou a góly jsem mu spíš chystal. Teď se ta role trochu obrátila. Spolupráci na hřišti si užíváme a je nám jedno, kdo ten gól dá. Hlavní je, že padne.
Jakým způsobem od florbalu odpočíváte a kde třeba sbíráte síly do zápasu?
Nastoupil jsem do prváku na vysokou školu do Brna, takže se věnuji studiu, ale na hale v Blansku jsem prakticky každý den, protože jsme si tam s kamarády otevřeli hospodu, o kterou se staráme. Když netrénuji, tak si občas rád zahraji na play stationu.
Byli jste jedním z prvních dvou týmů, které nastřílely sto branek a uspěly ve výzvě Holba 100. Řešili jste to třeba v kabině?
Řešili jsme to hodně. Od této sezony jsme zavedli pokuty, takže spoluhráč, který dal stý gól, nebyl úplně rád (úsměv). Ale my jsme měli radost, že dostaneme piva od Holby a že nám kamarád zaplatí poměrně vysokou částku.
