Po minulé sezoně chtěl kvůli problémům v osobním životě končit, florbal už ho nenaplňoval. Jenže nakonec po schůzce s vedením klubu, které o něj hodně stálo, se rozhodl pokračovat. Vždyť platí za velkého srdcaře a kvalitního konstruktivního obránce. "Teď jsem rád, že jsem zůstal. Dokonce jsem se dostal do reprezentace, což mě nakoplo. Tým je fakt silný i přes to, jak je mladý, má srdce. Cítím, že je podobný tomu z roku 2008 a 2009," povídá Kološ, který včera mohl oslavovat postup přes Chodov.

Úspěšné semifinále radost z florbalu jen umocnilo, užívá si totiž sezonu od jejího začátku, od letní přípravy. "Už v tu chvíli to začalo, pokračovalo to na Czech Open, výhrou v poháru a pokračuje to doteď. Těším se na každý trénink, na srandičky, na kluky. Děláme to zadarmo ve volném čase, takže tohle mě naplňuje. Jinak bychom tomu nemohli obětovat spoustu hodin týdně," povídá spokojený Kološ. Za úspěšnou by sezonu považoval, i kdyby se postup do historického superfinále nevydařil. "Chodov poskládal na české poměry výjimečné mužstvo ze spousty individualit," podotkl.

V čem tedy byly Vítkovice lepší, v čem soka předčily? "Řekl bych, že největší rozdíl byl při hře pět na pět, to jsme byli snad o 300 procent lepší. Možná by se měl Chodov i stydět, jak málo gólů nám dal při téhle variantě hry. Když se nedařilo jejich elitní lajně, góly nedali. Když se nedaří našemu útoku, vezme to druhý. A když to jde všem, je po zápase. Máme devět až jedenáct útočníků a ať hraje, kdo chce, jsme pořád stejně silní," říká hrdě Kološ.

Rozdíl tkvěl i v brankářích. Vítkovice letos našly velkou oporu v Lukáši Součkovi, který už se dočkal i nominace do reprezentace, dře na sobě a chce být stále lepší. "To, jak na sobě pracuje, je pro mě u našich brankářů nevídané. Není ještě nejlepší v extralize, má pár věcí, které musí zlepšovat. Ale chytá skvěle a hodně nám obráncům pomáhá, protože posbírá hodně míčků okolo brankoviště," popisuje ostravský zadák. Navíc pochytal věci, které soupeři do brány smolně zapadly. "Neřekl bych, že to byla vyloženě chyba jejich brankářů, ale dali jsme góly i z různých nahození, oni ne. Vždycky jsem se divil, co všechno dává Tatran a teď se to daří i nám. K výhře je to potřeba," pochvaluje si.

Ze superfinále má zatím smíšené pocity. Jako hráč se na něj těší, vždyť to bude historická chvíle. Jenže se obává toho, že jeden ze soupeřů nastřílí rychle třeba tři góly a zápas ztratí šťávu. "Aby pak nebyli zklamaní, že to nebude dramatické. Myslím, že vyvrcholení bylo naše semifinále, protože Tatran soupeři moc neprověřili. Taky mě mrzí, že nebudeme mít finále v Ostravě. Uvidíme, kolik lidí nás přijede podpořit. Nicméně jestli bude sedm tisíc diváků, bude to parádní," přemítá Kološ.