Chodov se letos po letech ocitá na velmi dobrých místech v tabulce. Čemu to přičítáte?
V Chodově proběhla v posledních letech významná obměna kádru, přišlo hodně mladých hráčů. Ti postupně dostávají větší a větší prostor. Letos navíc přišli dva mladí, ale už v podstatě hotoví hráči Adam Štegl a Matěj Jendrišák. To jsou výrazné opory. Za poslední tři roky se tak kádr hodně změnil, stabilizoval a teď to jde dál.

Jste na čtvrtém místě a po nedělní výhře v Brně už je téměř jisté, že horší po základní části nebudete. Čekali jste před sezonou, že by to mohlo být takhle dobré?
Už v přípravě jsme cítili, že by to mohlo být lepší než loni a jsme rádi, že jsme to dokázali potvrdit. Porážíme soupeře, které máme pod sebou, a hrajeme bez výkyvů.

Změnil se proti předchozím sezonám duch týmu? Protože Chodov hrával vždy okolo 8. a 9. místa, a když postoupil do play-off, končil ve čtvrtfinále.
Jsem tu tři roky. V první sezoně se hrálo play-down a od té doby je atmosféra výrazně jiná. Lidi, kteří tu hráli předtím, skončili a přišli mladí, kteří s tímhle nemají zkušenosti. Navíc jsou to hráči, kteří mají zkušenosti s boji o titul a mají medaile. Takže by nás neuspokojilo být sedmí osmí. Máme vysoké cíle a v kabině je to cítit.

Brali jste v neděli konfrontaci s Brnem tak, že to může naznačit vývoj čtvrtfinále? Protože je pravděpodobné, že se spolu můžete potkat.
To určitě. Proti Brnu se nám moc nedařilo a doma jsme ho na podzim porazili po třech letech. A pokud na sebe skutečně narazíme, tak tohle byl důležitý zápas. Vítězství z podzimu jsme potvrdili a máme tak u nich větší respekt, ukázali jsme, že to na podzim nebyla náhoda. Pro nás je to psychologicky jen dobře.

Momentálně jste nejlepší střelec extraligy, dáváte góly pravidelně každý zápas. Kde se vzala taková skvělá a stabilní forma? Je to přípravou, Matějem Jendrišákem, tím, že chodíte na přesilovky...?
Platí všechno, co říkáte. Příprava byla kvalitní, jako je v Chodově každý rok. Daří se celému týmu a hlavní faktor je, že se nám daří celé lajně. Matěj má skvělou sezonu a z toho těžím, dostáváme velký prostor na hřišti.

Matěj na podzim říkal, že nečekal, že si tak rychle sednete...
Já to taky nečekal. Hrajeme ještě s Peťou Pražákem, který je taky vynikající. Začalo nám to skvěle lepit v půlce přípravy a byla otázka, jak dlouho to vydrží. Daří se doteď, tak snad to vydrží až do konce sezony.

Hrají spoluhráči tak, že jste koncový hráč a oni vám šance hlavně připravují?
Máme to v lajně dobře rozdělené. Matěj je vynikající centr, chodí do rozehrávky a já se snažím pohybovat kolem brány, kde jsem silný. Takže koncový jsem, tvorbu nechávám na nich.

Už loni jste dal devatenáct gólů, v Jablonci v sezoně 2006/07 dokonce 47 ve 24 utkáních. Kdy jste zjistil, že máte instinkt kanonýra?
Vůbec nevím. Jsem bývalý hokejista, a když jsem v devatenácti přesedlal na florbal, tak jsem se dlouho potýkal s pravidly, hrál jsem v obraně. Pak mě kluci v Jablonci jednou strčili do útoku, ať si tam vybiju energii a od té doby to tam začalo padat. Ale i na hokeji jsem hrál defenzivního centra, takže to přišlo nečekaně.

Co podle vás kanonýr musí mít a co vám chybí?
Chybí mi toho hodně. Nemám nejlepší střelu, nejlepší postavení nohou, nemám takový švih. Nejsem klasická florbalová postava. Ale z hokeje mám důraz před bránou, vím kam se mám postavit, kam se odrážejí míčky. Moje síla je tady. Střela je ale na dlouhé pilování.

Co touha po reprezentaci?
Kdo by jí neměl (úsměv). Na druhou stranu teď končím v šestém ročníku medicínu, takže mám jiné starosti. Ale do budoucna proč ne, bylo by to fajn. Mám ale na čem pracovat.

Florbalisti jsou studenti, ale medicína je časově nejnáročnější obor, tak jak to stíháte?
(smích) Je to těžké stihnout, ale je to otázka priorit. Musím omezit věci, které dělají ostatní vrstevníci, ale zase se mi to dobře doplňuje. Když jsem unavený ze školy, tak tohle je super relaxace. A když se mi nedaří ve florbale, tak škola to dá nějak dohromady. Když přijdu domů, tak se nedívám na televizi a dělám něco do školy, pak jdu na trénink.

Dá se do toho vpašovat ještě nějaký jiný koníček?
Mimo sezonu to jde. Rád lezu po horách a jezdím na prkně. Během sezony tohle jde zcela výjimečně, když je třeba reprezentační přestávka.

Jakou před sebou vidíte medicínskou budoucnost, nebo jakou byste si přál?
Chtěl bych směřovat chirurgickým směrem, konkrétně na traumatologii a ortopedii, to byl odjakživa můj koníček.

Souvisí to i se sportem?
Je to možné, že v podvědomí mě sport nastavil tímhle směrem.

Chodí se za vámi spoluhráči poradit, než jdou k doktorovi?
Rentgenové oči nemám (smích). Ale když má někdo nějakou bolístku, tak někdy jo. Ale je to spíš ze srandy a občas dělají narážky.

Profesní cíl máte tedy letos jasný. Jaký je ten florbalový?
Nerad bych o něm mluvil. Loni jsem mluvil a skončili jsme ve čtvrtfinále. Cíle vyplývají z toho, jak se nám daří, ale nerad bych byl konkrétní. Ohlédneme se po posledním zápase sezony a zhodnotíme to.