V pondělí 16. ledna proběhne speciální webinář pro dívky, který bude zaměřen na stravovací zvyklosti sportovkyň. V něm se mladé florbalistky budou moci dozvědět spoustu zajímavých informací ohledně toho, jak se správně stravovat. Webinářem je provede velezkušená výživová poradkyně Zuzana Šafářová, jež spolupracuje i s čelními českými sportovci. Více informací o obsahu webináře vám poskytne přiložený rozhovor.
Na úvod si ale představme samotnou průvodkyni webinářem. Šafářová se jako nutriční poradkyně zaměřuje na sportovní dietologii a pomoc sportovkyním potýkající se s poruchami příjmu potravy a únavovými zlomeninami. Kromě Českého florbalu figuruje jako nutriční expertka také u basketbalové federace, rugbyové unie a pomáhá předním individuálním sportovcům, mezi něž patří biatlonistka Eva Puskarčíková, tenistky Marie Bouzková a Karolína Muchová či mistryně světa ve sportovním aerobiku Adéla Citová. Spolupracovala také s populárním kuchařem Zdeňkem Pohlreichem, jemuž pomáhala i v rámci přípravy jednoho seriálu a dvou knih. O této zkušenosti také promluvila v přiloženém rozhovoru.
Pojďme se podívat na samotný obsah webináře. Jeho titulkem je "jídlo jako potřeba, závislost a strašák". Co si pod tím můžeme představit?
Všichni potřebujeme přijímat energii, když máme výdej, proto jídlo jako potřeba. Strašák je bohužel poměrně nový fenomén, který se dnes netýká už jen estetických sportů., kde je tlak na nízkou tělesnou váhu. Sportovkyně mají strach z jídla, protože je obecně populární trend štíhlého těla, k čemuž přispívají sociální sítě, na nichž se často ženy poměřují. Místo toho, aby jídlo bylo potěšením, se pro sportovkyni stává něčím, čeho se bojí. Často se ztrácí v protichůdných informacích a upíná se k tomu, co si vypočítá v rámci různých aplikací, což je jedna z věcí, kterou budeme v rámci webináře probírat.
Webinář je zaměřen na dívky a vznik špatných stravovacích návyků. Čím si tento nepříjemný fenomén vysvětlujete?
V dnešní době se hodně o stravě mluví, což je na jednu stranu pozitivní, ale na druhou stranu to může přejít do druhého extrému, kterým je až přílišné zabývání se jídlem, jídlo se stává pro sportovkyni středobodem, na který je upnutá. I když se chci dobře stravovat, tak nesmím zapomínat na to, že jídlo by mělo přinášet radost. Je tedy třeba najít, tak jako ve všem, balanc. Znovu se dostáváme k tomu, že těmto věcem hodně napomáhají média a sociální sítě, kde je dnes téměř každý "dokonalý". Je jednoduché propadnout pocitu, že člověk musí být vzhledově bezchybný, aby měl svou hodnotu. Je dobré, že se propaguje zdravý životní styl, ale pokud dochází k přílišnému upínání se k počítání kalorií, tak to může vést ke strachu z jídla. A přivodit tak dlouhodobý nedostatečný příjem či dokonce přispět ke vzniku poruch příjmu potravy. Tímto seminářem chci sportovkyním ukázat, že to lze i bez počítání kalorií, a vysvětlit, jak poznat, že se nacházím v energetickém deficitu. Tedy podat návod, jak postupovat, pokud už problém s jídlem mám.
Jedním z témat je tak zvaný RED-syndrom. Můžete to přiblížit?
Tento pojem byl teprve nedávno pojmenován. Jde o to, že sportovkyně dlouhodobě nepřijímá dostatečné množství energie, které by pokrylo její výdej. Příčinou může být již zmiňovaný strach z jídla, nebo prostý fakt, že sportovkyně nemá čas na jídlo, protože chodí navíc ještě do školy či do práce, nebo jsou tréninkové objemy značně vysoké a ona to zkrátka "neují". V některých případech může RED-syndrom vést k rozvoji poruch příjmu potravy, jako jsou mentální anorexie a bulimie. Podle studií je výskyt poruch příjmu potravy častější u sportovců než u běžné populace. Cílem našeho webináře je si říci, proč k tomu dochází a také to, jak do problému nespadnout. Není výjimkou, že když dělám přednášky pro ženské týmy, se mi minimálně jedna sportovkyně soukromě ozve s prosbou o pomoc.
Důležitou roli hraje okolí. Jak si toho, že má některá z mých svěřenkyň potíže se stravováním, mohou trenéři nebo trenérky všimnout?
V prvé řadě je klíčové, aby trenéři budovali se svými svěřenkyněmi dobré vztahy. Ze své zkušenosti vím, že dívky, které si neví rady, často čekají na pomocnou ruku. Trenéři a trenérky mohou být klíčovými osobami, kterým se sportovkyně svěří, protože například rodičům se to bojí říct. Trenérům bych doporučila, aby měli opravdový, skutečný zájem, jinými slovy se zajímali o to, jak se jejich svěřencům a svěřenkyním daří, zda je něco aktuálně netrápí.
Častokrát se ale stane, že v první fázi toho samotného problému okolí reaguje přesně opačně a sportovkyni ještě podporuje.
Pokud hráčka zredukuje tělesnou hmotnost, může od trenérů a okolí být chválena. Takové komplimenty nás ženy potěší, zvedne se nám sebevědomí a výkony mohou jít nahoru. Jenže za tím vším může stát radikální omezení jídla. Reakce nejbližších a zlepšení výkonnosti však mohou dát falešný pocit, že jde o správnou cestu. A to vyústí v to, že žena bude dál škrtit energetický příjem. Po určité době však výkonnost naopak začne jít dolů, zhorší se regenerace a sportovkyně se začne cítit více unavená. Velice často to pak skončí vznikem zranění, úrazu, který dá sportovní činnosti stopku.
Dovedu si představit, že spousta mladých sportovkyň může přejít vlastně nevědomky na jiný druh stravování, třeba kvůli přechodu na intr či do nového angažmá, z čehož plyne potřeba si sama vařit či jídlo kupovat. Jak v takových situacích zamezit tomu, aby nedošlo k porušení správných stravovacích návyků a co pro to může udělat okolí hráček jako trenéři, rodiče či kluby?
Fungují praktické věci - poskytnout svěřenkyním jednoduché recepty. Neříkat jen to, co a kdy jíst, ale dát jim rovnou návod na to, jak takové věci připravit. Ve své praxi učím vařit jednoduchá a zdravá jídla. Je totiž nutné zohlednit podmínky, na intrernátech, kolejích mohou mít sportovci omezené možnosti. Proto je důležité, aby okolí sportovkyním poskytovalo takové recepty, které jsou schopné uvařit s tím, co mají, minimálně v začátcích, k dispozici.
Jako výživová poradkyně se ve florbale pohybujete již celkem dlouho. Čemu se nejvíce v rámci různých seminářů věnujete?
Aktuálně se nejvíce věnuji projektu talentované mládeže, který mi v rámci florbalu zabírá nejvíce prostoru a také mne nejvíc baví. Přeci jen, dospělým už se mění stravovací návyky trochu hůře, pokud tedy oni sami nechtějí, ale u mládeže má takové působení smysl. Byť tam nepřichází taková okamžitá revoluce ve stravování, ale postupně se přístup mnohých mladých florbalistek a florbalistů k jídlu zlepšuje. Není to však jen o přednáškách, ale i o praktických věcech. Pořádali jsme například na jednom soustředění "kuchařskou soutěž", kde jsme s trenéry dělali porotu a ochutnávali to, co účastníci kempů uvařili. Sice jsem měla ze začátku strach, aby si ti mladí sportovci, nedej bože, neuřezali prsty, ale nakonec to bylo super, měli z toho radost a líbilo se jim to.
Na starosti máte i řadu dalších sportovců. Vnímáte určitá unika v rámci florbalu? A jak florbalisté jí?
Florbal není plně profesionální sport a někteří vrcholoví florbalisté ještě chodí při působení v elitních soutěžích do práce či do školy. Je pro ně těžké skloubit tyto povinnosti se sportovním životem, který si vyžaduje určitou životosprávu. Je to zkrátka jiné než u sportovce, který jde dvakrát za den na trénink a má v rámci dne dost času na to, aby se jídlem zabýval a mnohdy má ještě zajištěný určitý servis.
Co mě zaujalo, je to, že kromě sportovců děláte výživové poradenství i Zdeňkovi Pohlreichovi. Čím to, že si vás slavný kuchař, co by měl o jídle vědět první poslední povolal?
Už se mu tedy několik let nevěnuji, ale v minulosti jsme spolu dost spolupracovali. Ani nevím, kde na mne vzal číslo, ale když mi volal poprvé a řekl mi do telefonu, že je Zdeněk Pohlreich a že by se mnou chtěl zhubnout, tak jsem si myslela, že si ze mě dělají kamarádi legraci. Nejprve jsem mu pomohla zredukovat tělesnou váhu a poté jsem se i podílela na vzniku jeho dvou kuchařských knih. Ta první byla cílená na lidi, kteří chtějí zhubnout a kde zužitkoval i zkušenosti, které získal spoluprací se mnou. Skoro dva roky jsem pak ještě psala podklady pro scénáře pro jeho pořad "Teď vaří šéf Light".
