Na mladoboleslavský gympl přešel Bína z Havlíčkova Brodu kvůli angažmá v jednom z nejlepších klubů v Česku. Dodnes je tento bývalý juniorský reprezentant jedním ze základních kamenů superligové Boleslavi, se kterou slavil všechny tři tituly. S juniorskou reprezentací získal bronz na mistrovství světa ve Vaxjö. Na svou první účast v superfinále, kde byl ještě coby gymnaziální student společně se svým současným spoluhráčem Filipem Zakonovem, však stále vzpomíná.

V roce 2015 jste si zahrál v superfinále středoškolského poháru, dnešního Subterra Cupu, v O2 areně. Byla to pro vás asi první větší florbalová akce, jak na ní tedy vzpomínáte?
Moc dobře, byl to velký zážitek. Tenhle středoškolský turnaj jsem hrál párkrát a je super mít vzpomínku na to, že jsme to dokázali celé ovládnout. Měli jsme tehdy dobrou partu kluků, přičemž z florbalu jsem tam byl jen já s Filipem Zakonovem a zbytek byli hokejbalisté. I přesto ale náš tým nebyl vůbec špatný.

Pamatuji si zejména na poslední zápas před samotným superfinále, který jsme hráli s výběrem Prahy. Ten měl tehdy hodně silný tým a my s Filipem už jsme v tom utkání byli hodně unavení. Prohrávali jsme tehdy 1:3 a když jsme snížili na kontakt, tak jsme se zařekli, že tam necháme všechno a srovnáme to. To se také povedlo a nakonec jsme vyhráli na nájezdy.

Vzpomenete si ještě, co v nich tehdy rozhodlo?
Naše gólmanka (Kristýna Karli, dnes FbŠ Bohemians – pozn. red.) tam předvedla zákrok, který mám doteď před očima. Skočila totiž soupeři pod nohy a už byla překonaná, protože ten hráč udělal kličku. Jenže ona zvedla nohu a naprosto zázračně to tehdy chytila a my vyhráli. Tenhle zápas pro mě asi měl větší hodnotu než samotné superfinále, které sice bylo super, ale dle mého názoru nemělo takovou kvalitu, jakou by si zasloužilo. 

Do O2 areny jste se vrátil minulý rok, když jste se do superfinále probojoval s Mladou Boleslaví. Vzpomněl jste si při tom na svou první návštěvu této haly? 
Nostalgii jsem cítil asi jako každý, kdo má možnost si zahrát v O2 areně. Pokaždé je to zážitek a já si to vždycky snažím užít naplno.

Po středoškolském poháru začal váš florbalový vzestup skrze juniorskou reprezentaci až k několika titulům s Mladou Boleslaví. Myslíte, že všechno tohle odstartovala právě vyhraná středoškolka?
Těžko říct. Úspěch ve středoškolském florbalu asi odrazový můstek ke klubové kariéře úplně nebyl. Pořád je to přece jenom školní sport, který se nedá s tím vrcholovým moc srovnávat. Ale byl to skvělý zážitek, a to se rozhodně počítá.

Hrál jste tehdy za boleslavskou školu, do které jste přešel z brodského gymnázia. Jak těžká pro vás tahle změna byla?
Nebyly to úplně jednoduché začátky. Chodil jsem tehdy na osmiletý gympl a ta třída, do které jsem přišel, už za sebou měla pět společných let. Parta už tam tedy byla vytvořená, ale já jsem naštěstí takový, že zapadnu kamkoliv a poměrně rychle. A paradoxně mám teď víc přátel právě z téhle školy než z té, ve které jsem strávil pět let (úsměv). Musel jsem si tehdy spíše zvykat na život bez rodiny a samostatnost.

Dokážete říct, čím se liší příprava na středoškolské zápasy s těmi na vrcholové úrovni?
Tehdy to bylo hodně specifické, stálo to na nás s Filipem. Můj úkol bylo udělat na hřišti výkonnostní rozdíl v útoku a Filip zase bránil vzadu, takže jsme se oba soustředili jen na to. Teď v Bolce máme ale roli jinou.

Mladá Boleslav i s Jakubem Bínou a Filipem Zakonovem bojuje o postup do semifinále play-off Livesport Superligy. V sérii nad pražskou Spartou vede už 2:0, další dvě klání jsou na programu o víkendu 18. a 19. března. V úterý 21. a středu 22. se na pražském Hamru odehrají právě finálové turnaje Subterra Cupu. Jako první přijdou na řadu dívky, po nich pak finále chlapců.