Držitel devíti superligových titulů, sedmi se střešovickým Tatranem a dvou s Chodovem, rekordman v počtu odehraných zápasů v play-off nejvyšší české soutěže, konkrétně jich má na svém kontě 163, což je i v budoucnu těžko překonatelný rekord. To je vizitka 35letého veterána Tomáše Vávry, který stále nastupuje ve třetí nejvyšší soutěži v dresu Traverzy.
V superlize nastupoval od sezony 2004/05 za Tatran a v roce 2014 se rozhodl přestoupit do Chodova. Na Jižním Městě se stejně jako ve Střešovicích potkal v jednom týmu s mladším bratrem Markem. V roce 2021 Tomáš ukončil úspěšnou kariéru v nejvyšší soutěži a dres Chodova vyměnil za partnerskou Traverzu, která aktuálně hraje Národní ligu – západ. Jak zatím hodnotí uplynulou část sezony a jak vzpomíná na své superligové tituly a spolupráci se svým bratrem Markem?
Tomáši, jak zatím hodnotíte uplynulou část sezony Národní ligy? Traverza se po patnácti odehraných duelech nachází s dvaadvaceti body na šesté pozici.
Spokojení být zatím nemůžeme. Naše představa byla, že se budeme pohybovat ve vyšších patrech tabulky. Ale již z minulosti víme, že Traverza má pomalejší rozjezdy a poté vždy zabere po novém roce a před play-off. A věřím v to, že to tak bude i tuto sezonu a důrazněji promluvíme do dění nad námi.
O Traverze se říká, že je to play-off tým. Nabízí se tedy otázka, jestli s tím souhlasíte. Minulou sezonu jste třeba ve vyřazovací části Národní ligy trápili nynějšího lídra 1. ligy mužů pražský BUTCHIS.
V Traverze zatím nejsem tak dlouho, ale od kluků vím, že když nastane play-off, tak veškeré další činnosti jdou stranou a dokáží se na vyřazovací boje pořádně naladit. Navíc v kádru máme mnoho zkušených hráčů, kteří prošli řadou důležitých bitev o jednu nebo dvě soutěže výše. Samozřejmě doufáme, že se nás bude týkat play-off i v této sezoně, a že potvrdíme to, co se o nás říká.
Jaké jsou týmové i osobní ambice do probíhající sezony? Zbývá vám odehrát ještě sedm kol do konce základní části.
Já osobně nejvyšší ambice nemám. Musíme se podívat na to, v jakém počtu a v jaké intenzitě trénujeme, přičemž nevím, jak jsou na tom v tomto ohledu naši soupeři. Myslím si, že tréninkovou pílí se řadíme k týmům na spodku ligy a možná jsme trochu s podivem na šestém místě, což pro mě neodpovídá naší tréninkové pracovitosti.
Co říkáte na spolupráci se staršími a zkušenějšími hráči jako jste vy? V týmu působíte například s bývalým spoluhráčem z Tatranu Petrem Heřmanským a bývalými taktéž superligovými hráči Markem Chlumským, Janem Fialou nebo Vojtěchem Baginem.
Snažíme si to společně dělat co nejpříjemnější, aby nás to alespoň trochu bavilo. Dále s přibývajícím počtem mladších hráčů vnímám, že se také chtějí něco naučit a i v rámci působení u nás jim pomoct, aby se prosazovali nejen v Národní lize, ale i v soutěžích vyšších, nejlépe v superlize.
V Traverze nemáte klasické trenéry, nýbrž trenéry hrající. Jak tuto situaci vy jako hráči vnímáte?
Je to takové i trochu nutné specifikum. V mých očích jsou to pořád velcí hráči, byť po dobu své kariéry jsem se s kluky snad ani na hřišti jako s protihráči nepotkával, ale za partnerský Start98 nahráli spoustu sezon. Spíše jsem překvapený, jak to kluci zvládají, protože tato role není jednoduchá a já bych jí upřímně vykonávat nemohl a špatně bych odděloval roli hráče a trenéra.
Co si myslíte o oživení nováčky? Je jich celkem pět a jedním z nich je i Hradec Králové, který zatím ligu dokonce vede.
Oživení to určitě je, ale je docela zvláštní, a to není případ jen Hradce, že nováčci dokáží hned naskočit o ligu výš a jsou konkurenceschopní a právě v případě Hradce nebo BUTCHISu v první lize, jsou tak dobří, že celou soutěž dokonce vedou, a to si myslím, že je pro ostatní týmy věc na zamyšlení.
Jaká je podle vás kvalita třetí nejvyšší mužské soutěže? V porovnání třeba se superligou, ve které jste dlouho působil a ze které jste rovnou do Národní ligy zamířil.
Mě by zajímalo, jak by to vypadalo, kdybych svou kariéru začínal v nižších ligách, protože když jsem tenkrát svou kariéru začínal, tak jsem šel hrát kvůli malému počtu hráčů a týmů rovnou do nejvyšší soutěže. Takže neznám takové to zvyšování schopností a postupování napříč ligami. Velkou roli hraje i moje stáří, ve kterém už mnoho hráčů své kariéry skončilo a nedokážu se tedy na některé zápasy připravit tak, jak bych chtěl. Takže z mého pohledu liga není lehká, týmy v ní jsou dobře připravené a minulý rok třeba BUTCHIS naznačil, že nemusí končit v Národní lize a to by letos mohl klidně být i případ Hradce, ale samozřejmě nechci předbíhat. Liga je ale obecně hodně běhavá, týmy jsou věkově spíše mladší. Pro mě osobně oproti superlize je rozdíl v tom, že nemusím tolikrát týdně trénovat a držím se v sestavě (úsměv).
Proč jste se rozhodl z Chodova do Traverzy přestoupit a jaká je vaše motivace stále hrát, i když to není úplně na té nejvyšší úrovni? Co vás i vzhledem i k vašemu věku u florbalu pořád drží?
Florbal mě pořád baví a rád jsem ve skupině lidí, která je racionální, baví se a řeší různé věci. To je asi to, co mě u něj pořád drží. Traverzu jsem si vybral hned z několika logických důvodů. Je partnerským klubem Chodova, nemám to na tréninky daleko a znám se tu s mnoha lidmi. Například s Petrem Heřmanským jsem dlouho hrál v Tatranu.
Nastupujete také v Lize veteránů, kde hájíte barvy Tatranu.
To je pro mě taková nostalgická záležitost. Veterány jsem začal hrát kvůli kolektivu, který se tam sešel. Společně vzpomínáme na staré časy a hra je víceméně druhotná. I když ne všichni to mají nastavené stejně (smích). Já zápasy vnímám jako společenskou událost, ale tím samozřejmě neříkám, že je chci prohrávat.
Když přejdeme k vaší bohaté kariéře a celkem devíti vyhraným superligovým titulům, tak na který z nich nejvíce vzpomínáte?
Rád vzpomínám na první titul s Chodovem, protože to byl úplně první titul v historii pro Chodov a v té době se mi zdálo, že celý klub i prostřednictvím prezidenta na titul klade opravdu velký důraz. Všechny věci se nám tuto sezonu sešly a kádr byl velice silný. Jinak také samozřejmě vzpomínám na tituly, na kterých jsem měl velkou zásluhu, když jsem hrál třeba s Milanem Fridrichem a Michalem Jedličkou v lajně. To se ještě finále hrálo sériově na tří vítězné zápasy.
Co říkáte na výkony svého mladšího bratra Marka, který stále válí v superlize za Chodov. Sledujete ho?
Sleduji ho velmi bedlivě. Marek si konstantně drží svou výkonnostní laťku, kterou si vystřílel již v mládí. A je úctyhodné, že si ji drží, i když se chodovský kádr tolik obměnil a tuto sezonu nepatří úplně k těm nejsilnějším.
S Markem jste dlouho nastupoval v jednom týmu jak v Tatranu, tak i později na Chodově a vyhráli jste spolu několik titulů. Jak na spolupráci s ním vzpomínáte?
Bratra mám rád i s ním rád hraju, ale paradoxně jsem s ním tolik zápasů v jedné lajně neodehrál. A ani herně na sebe moc zvyklí nejsme. Nejsme úplně ta klasická bratrská dvojice, která se na hřišti vidí i poslepu. Ale v kabině byla vždy legrace a na vyhrané tituly spolu rádi vzpomínáme.
Vaší manželkou je bývalá skvělá florbalistka a dokonce i reprezentantka Jana Vávrová (dříve Vojáčková - pozn. red.). Řešíte spolu doma florbal a budete chtít, aby se vaše dvě malé děti v budoucnu věnovaly právě florbalu?
O florbale se doma bavíme hodně. V posledních letech především o ženském, kde má Jana samozřejmě hodně informací a vzpomínek. Občas doma díky televizním přenosům nějaký zapneme a společně vzpomínáme. Děti do ničeho netlačíme, je hodně krásných sportů, které se dají provozovat, ale bylo by hezké, kdyby šly v našich šlépějích.
Co Tomáš Vávra a volný čas, čemu se ve svém volném čase nejvíce věnujete?
Hodně času zabere práce, zábava s rodinou a také florbal. Proto moc žádnou jinou aktivitu vyplňující čas nemám.
